Přední české politické strany odtajnily své plány pro zdravotnictví v nadcházejícím volebním období. Není žádným překvapením, že levicově zaměřené KSČM i ČSSD kladou důraz na státem řízené zdravotnictví, zatímco ostatní strany dávají přednost pojišťovenskému systému. Podobně prvně jmenované odmítají zavést jakékoli formy přímé spoluúčasti občanů na léčbě, zatímco pravicová část politického spektra se této možnosti nezříká.

 

Příklad z praxe


Pacient s šedým zákalem, a navíc s oční vadou, která vyžaduje korekci:
  • hrazené služby řeší šedý zákal náhradou poškozené čočky a dioptrickou vadu brýlemi; standardní řešení není ani v jednom z těchto případů předepsáno zákonem
  • pojišťovna hradí operaci šedého zákalu balíčkem, který zahrnuje pouze základní nitrooční čočku, která umožňuje vidět pouze na jednu vzdálenost, na ostatní pacient musí nosit brýle
  • základní čočku lze nahradit některou z multifokálních nitroočních čoček, některé z nich dokážou snížit či zcela odstranit závislost na brýlích: výsledkem tedy bude nejen odstranění šedého zákalu, ale i zlepšení vidění, jenže operaci šedého zákalu s použitím multifokální nitrooční čočky zdravotní pojištění neuhradí
  • v praxi to znamená, že pojištěnec, který chce řešit jedním výkonem dva zdravotní problémy, nemá nárok na úhradu žádného z nich
  • z pohledu poskytovatele je nepochopitelné, proč by lékař i pojištěnec měli být vázáni výhradně postupem, s nímž pojišťovna spojuje úhradu ze zdravotního pojištění
  • vlastně to nutí lékaře, aby pojištěnci nabízel řešení, o němž oba vědí, že pokud by měl pojištěnec skutečně na výběr, zřejmě by se pro ně nerozhodl

 

Nadstandardy chtějí i lidé

Navzdory politické rozháranosti je o přínosech rozumně zvolené míry spoluúčasti přesvědčena řada odborníků z praxe i akademické sféry. Příplatkům ve zdravotnictví se nebrání už ani veřejnost. Podle průzkumu Asociace inovativního farmaceutického průzkumu je šest z deseti lidí ochotno podílet se na úhradě léčby. A k zavedení spoluúčasti, která má rovněž ambici motivovat pacienty k racionálnější spotřebě zdravotních služeb a k většímu zájmu o vlastní zdraví, Českou republiku nabádají též různé mezinárodní instituce.

Otázku zavedení nadstandardů se v polovině června rozhodli otevřít i odborníci z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty UK a Centra zdravotní ekonomie a managementu při Univerzitě Karlově v Praze na akademické půdě na sympoziu Nadstandardy v českém zdravotnictví. Jak upozornil JUDr. Petr Šustek z Centra zdravotnického práva, hned několik rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) totiž politiky nabádá, aby přistoupili k řešení situace, kdy lidé vlastně ani nesmějí doplatit rozdíl mezi službou standardní a nehrazenou. ÚS přitom upozorňuje, že „rozdíl mezi standardní a nadstandardní péčí nesmí spočívat v rozdílech ve vhodnosti a účinnosti léčby“.

 

Omezení rozsahu péče jen zákonem

Paradoxně ani současné znění zákona nebrání tomu, aby za zdravotní služby poskytnuté nad rámec podmínek pro bezplatnou péči byla vybírána přímá úhrada od pojištěnců. „Problematická je právně i fakticky relevantní hranice mezi hrazenou a nehrazenou zdravotní péčí, která by zřetelně oddělovala nárok pojištěnce z veřejného zdravotního pojištění a nadstandardní službu,“ upozornil Šustek.

Připomněl také úskalí nadstandardů – vysoko postavený standard totiž může vést k odepření potenciálně prospěšné zdravotní péče většímu počtu konkrétních pacientů a stejný důsledek má i podstandard. A jak doplnil doc. JUDr. Filip Křepelka z Právnické fakulty MU v Brně, standard je v Česku nastaven vysoko a nemá v mezinárodním srovnání obdoby.

Jediný, komu se dosud povedlo opakovanou snahu o zavedení nadstandardů legalizovat, byla Nečasova vláda, resp. tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger. Ale jen nakrátko. Ústavní soud je však neodmítl, jak bývá nesprávně interpretováno, nýbrž trvá na tom, aby byl rozsah hrazené zdravotní péče omezen pouze zákonem, a nikoli vyhláškou, jak se to stalo v uvedeném případě.

Přestože tedy ani dnes de facto nic nebrání tomu, aby si lidé připláceli na komfortnější zdravotní služby, poskytovatelé tuto možnost považují fakticky za zakázanou. „Ve smlouvě se zdravotní pojišťovnou je obsažen závazek poskytovatele nepřijmout od pojištěnce za hrazené služby žádnou úhradu; jeho porušení může vést až k výpovědi smlouvy, což je pro poskytovatele zásadní hrozba,“ vysvětlil další přednášející, generální ředitel Nemocnic Pardubického kraje MUDr. Tomáš Gottwald.

Podle něj se tak vlastně vytváří pojišťovenský standard – i kdyby danou službu bylo možné poskytnout různými způsoby, lze ji ve skutečnosti poskytnout jen tím způsobem, jemuž pojišťovna úhradu přizná (zaplatí jen určitý způsob poskytnutí a konkrétní cenu). Což ale Gottwald považuje za paradoxní a nesprávné (viz Příklad z praxe). Podle něj společenská poptávka po nadstandardech existuje a je „úlohou práva, aby se ať už cestou praktické aplikace zákona nebo cestou jeho změn vyšlo této poptávce vstříc“.

 

Nikoli nadstandard, nýbrž možnost volby

Další z řečníků, MUDr. Pavel Hroboň z Centra zdravotní ekonomie a managementu UK, zaměnil slůvko nadstandard za přesnější termín: možnost volby. Protože fakticky jde o to, umožnit pacientům, aby si vybrali variantu zdravotnického prostředku a doplatili rozdíl mezi úhradou od zdravotní pojišťovny a cenou vybraného.

„Rozšíření faktické možnosti volby na většinu obyvatelstva, tedy doplatek na rozdíl od plné úhrady, přinese vyšší transparentnost a omezí dnes existující šedé platby, zvýší dobrovolný přívod soukromých peněz do zdravotnictví při zachování dostupnosti potřebné péče pro všechny obyvatele a umožní rychleji vyzkoušet a případně rozšířit perspektivní nové metody,“ vypočítal dopady Pavel Hroboň.

Možnosti volit ale dnes brání nejednoznačnost některých ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění a jejich nesprávná interpretace, politický tlak a v některých případech současný způsob vykazování péče zdravotním pojišťovnám.

Ze zákona č. 48/1997 Sb. je tedy třeba odstranit nejednoznačnost a upravit jej v souladu s výnosy Ústavního soudu. „Příležitost ke změně lze využít například při přípravě nové právní úpravy úhrady zdravotnických prostředků vyžádané Ústavním soudem,“ navrhl Hroboň. Dále je třeba věcně a procesně definovat ekonomicky nejvýhodnější variantu a odstranit administrativní překážky.

Pacienta mají ochránit dvě nové povinnosti poskytovatelů, které se musejí důsledně hlídat a jejichž porušení se musí trestat tvrdými sankcemi. První je povinnost vždy nabídnout variantu plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. „Zároveň budou poskytovatelé povinni zveřejnit seznam nabízených nadstandardních zdravotnických prostředků s uvedením výše doplatku,“ doplnil Hroboň.

Jak se chtějí s nedostatky českého zdravotnictví vypořádat politici, si můžete přečíst na následujících stránkách. Redakce AM Review oslovila šestero politických stran, respektive jejich lídrů pro zdravotnictví (ČSSD, hnutí ANO, KDU-ČSL, TOP 09, ODS a KSČM), s šesti konkrétními otázkami. Odpovědi byly omezeny na 600 znaků včetně mezer, pokud nebyl limit respektován, redakce text zkrátila.

Na anketu navážou v září a říjnu předvolební kulaté stoly, kde budou uvedení lídři diskutovat o svých plánech pro zdravotnictví. Na kulaté stoly budou pozváni novináři celostátních, ekonomických i společensko-politických médií, celostátních TV a rozhlasových stanic, dále pak zástupci pacientů, plátců, poskytovatelů i průmyslu.

 

Otázky položené zástupcům politických stran


  1. Plánujete zasahovat do rozsahu hrazené péče a jak? Chcete vytvořit prostor pro „nadstandardy“, spoluúčast a motivaci pacientů a jaký?
  2. Jak chcete měnit organizaci péče, resp. poskytovatelů, tedy smluvní sítě pojišťoven, a vypořádat se s nedostatkem především nemocničních lékařů a sester?
  3. Jak chcete řešit rychle rostoucí výdaje na centrovou léčba (biologické a další centrové léky)?
  4. Plánujete zásahy do organizace péče o chronicky nemocné, např. v návaznosti na nový rozměr přerozdělení pojistného dle PCG? Chcete měnit kompetence (a preskripční omezení) primární péče a jak?
  5. Jaké připravujete zásady pro zdravotně-sociální péči, které ani přes 20 let trvající sliby stále neexistují?
  6. Jaká chcete nastavit pravidla pro vstup nových technologií/metod/postupů do systému veřejného zdravotního pojištění?

 

Zdeněk Hřib, Pirátská strana


AM Review odpověděl: 
  1. Pirátská reforma zdravotnictví je založena na podpoře svobodné volby, kterou nelze považovat za skutečnou, dokud si nebude pojištěnec moci vybrat, co se bude hradit z jeho pojištění. Navrhujeme proto koncept tzv. samosprávných zdravotních pojišťoven, ve kterých bude správní i dozorčí rada přímo volena jejich pojištěnci. Tyto správní rady pak dostanou v zákonem stanovených limitech volnost ve stanovení úhrad, spoluúčasti i fixního příplatku na pojistném. VZP naproti tomu zůstane garantem „bezplatné“ péče ve stávajícím rozsahu pro osoby upřednostňující jednoduchost systému před svobodou volby.
  2. Formování sítě pojišťovnami chtějí Piráti podpořit zveřejňováním informací o kvalitě. Nedostatek pracovníků ve zdravotnictví i jejich věková struktura je problém, který zde byl dlouhodobě a usilovně vytvářen spojenými silami mnoha zainteresovaných stran. Aby zdravotníci neutíkali do zahraničí, bude nezbytné nejen navýšit finanční ohodnocení, ale také vyřešit problémy vzdělávání, omezit přebujelou administrativu smysluplnou elektronizací, přesunout některé úkony mezi zdravotnickými profesemi a administrativu odsunout na nezdravotníky.
  3. Piráti navrhují primárně zkrátit dobu patentové ochrany nových léčiv a posílit financování veřejného výzkumu. Například léčivo pro léčbu hemofilie, které dlouhodobě vede v každoročním žebříčku nejdražších pacientů VZP, je totiž staré 30 let. Pojišťovny by měly uzavírat dohody pro sdílení rizik s výrobci a realizovat centrální nákupy. Technologický pokrok by měli (stejně jako v jiných odvětvích) tlačit dopředu primárně ti, kteří si budou ochotni za něj připlatit například formou připojištění. To, co je dnes technologická novinka, se pak díky tomu brzy objeví v základním standardu pro všechny.
  4. Přerozdělení pojistného vnímají Piráti jako významný nástroj pro udržení solidarity systému. Iniciovali jsme spolu s Českou asociací paraplegiků návrh, aby PCG vycházelo nejen z léků ale také ze zdravotnických prostředků, protože pro některé skupiny chronicky nemocných nejsou specifické určité léky, ale spíše určité zdravotnické prostředky. Kompetence primární péče v otázkách úhrad (preskripční omezení, management chronických chorob) by si měly určovat námi navrhované tzv. samosprávné zdravotní pojišťovny samy, dle vůle svých pojištěnců, zprostředkované přímo volenou správní radou pojišťovny.
  5. Piráti chtějí tuto záležitost primárně zjednodušit z hlediska pacienta a klást důraz na domácí péči včetně možnosti úhrady za péči poskytovanou rodinným příslušníkem. Cílem je také sjednotit způsoby úhrady ve všech pobytových zařízeních a zlepšit financování trvale opomíjené dlouhodobé péče a to podle klíče „peníze jdou za pacientem“ cestou zdravotního pojištění namísto nejrůznějších netransparentních dotací. Ze sociálního sektoru do zdravotnictví by mělo být navráceno i nemocenské pojištění tak, aby zdravotní pojišťovny byly motivovány ke zkrácení doby nemoci.
  6. Pravidla pro vstup nových technologií, metod a postupů do úhrad by si dle Pirátů měly určovat samosprávné zdravotní pojišťovny samy. Pokud si pojišťovny definují svůj standard hrazené péče, zároveň tím vymezí i nadstandard pro své pojištěnce, na který by mělo být možné si legálně připlatit, nebo se na něj připojistit. Stát může být nápomocen pojišťovnám v tom, že doporučí „fair price“ za danou technologii například pomocí HTA, ale konečné rozhodnutí „platit či neplatit“ musí učinit ten, komu peníze patří. Tím jsou v pojetí Pirátů pojištěnci, kteří fondy pojišťoven plní ze svých daní.

Jiří Běhounek, ČSSD


AM Review odpověděl: 
  1. Ve volebním programu ČSSD jsou mantinely jasně stanoveny. Řízená péče není k diskusi, spoluúčast není specifikována, každý si představuje něco jiného, a tak je obtížné diskutovat. Motivací pacientů může být přehled o poskytované péči v případě důsledné elektronizace zdravotnictví.
  2. Je třeba zahájit diskusi o tom, zda pojišťovny něco mohou, když je dnes řídí úhradová vyhláška, tedy stát. Rovněž zda kraje něco mohou, když mají odpovědnost, ale žádné prostředky, jak ji naplňovat – viz pohotovosti atd. Dovedu si představit definovanou garantovanou síť státem podporovaných nemocnic i ambulantních a dalších poskytovatelů, protože jenom tak je šance obsadit mnoho volných míst a doplnit chybějící služby, především mimo centra. ČSSD prokázala, že na sestry i lékaře myslí nejen v odměňování, ale i ve vzdělávání. Teď je to třeba naplnit. Jedním z problémů je velmi rozdílná zátěž v nemocnicích a ostatních nenemocničních provozech. 
  3. Já sám se kloním k názoru, že nelze vše, co se objeví (mnohdy neprověřeno), ihned zavádět u nás. Druhou možností řešení by bylo prokazatelně ne tak efektivní léky, jež nesplnily očekávání, neplatit a vyřadit.
  4. PCG se musí nejdříve vyzkoušet a vypočítat. Kompetence primární péče jsou dle mého soudu dostatečné, otázka zní, jak jsou využívány.
  5. Na tom si vylámali zuby zatím všichni, ale minimálně by v začátcích pomohlo, kdyby podobný popis výkonů, ač ne dokonalý, jejž má zdravotnictví, měla i oblast sociální, tedy co za co. Potom by zde nebyly neustálé dohady, byly by mnohem jasnější kontury plateb, co z čeho hradit.
  6. Mně se líbil systém v Izraeli v roce 2010 (nevím, jak jsou na tom nyní), kdy hrazení výkonů a nákup nových technologií byly vždy velmi svědomitě a odpovědně posuzovány mj. z hlediska efektivity, využití, přínosu atd. Takže se lze inspirovat dobrými příklady ze zahraničí, nejen z Izraele.

Vít Kaňkovský, KDU-ČSL


AM Review odpověděl:
  1. Nechystáme se výrazněji zasahovat do rozsahu hrazené péče. Vzhledem k rostoucím nákladům na inovativní léčbu ale bude nutné hledat další zdroje financí. Pokud nechceme, aby se kvalita a rozsah poskytované péče zhoršily, je nutné uvažovat o sociálně únosné spoluúčasti, avšak nesmí být ohrožena zdravotní péče pro sociálně slabší vrstvu obyvatel. Jsme ochotni diskutovat o možném příspěvku na ubytovací služby při hospitalizaci do výše 60 Kč na max. 30 dní za rok, děti do 18 let by byly osvobozeny. Také bychom byli ochotni vést diskusi o možnosti doplatit si rozdíl mezi hrazeným výkonem a výkonem nehrazeným, podobně i u zdravotnických prostředků.
  2. Absence jasných pravidel pro síť ambulantních a lůžkových zařízení patří mezi největší slabiny českého zdravotnictví. Na stanovení sítě se musí dohodnout zdravotní pojišťovny, kraje a ministerstvo zdravotnictví. Kritérii pro zařazení do sítě musí být zajištění dostupnosti zdravotních služeb, dalšími pak kvalita a efektivita poskytované péče. Je také třeba hledat motivační faktory pro práci lékařů a sester zejména v lůžkových zařízeních, nejde jen o finanční ohodnocení, ale i o pracovní podmínky a společenské uznání. Dále je třeba dokončit reformu vzdělávání, posílit kompetence středního zdravotnického personálu a omezit nadbytečnou administrativu.
  3. Možnost je buď zvýšit efekt současných opatření – biosimilars, nákladová efektivita atd. –, nebo zahrnout do systému nová opatření – centrální nákupy či metoda risk-sharing/cost-sharing. Centrálně nakupovat drahé inovativní léky by měla pro své pojištěnce přímo zdravotní pojišťovna, která má jednoznačně motivaci vyjednat si nižší ceny. V případě risk-sharingu/cost-sharingu by úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění byla podmíněna dosažením určitého léčebného cíle. Tímto můžeme růst nákladů pouze zpomalit, nikoli zastavit, proto je také nutné alokovat dostatek finančních prostředků z veřejného zdravotního pojištění na novou inovativní léčbu.
  4. Organizace péče o chronicky nemocné je jednou z oblastí, ve které je dobré využít konkurenci zdravotních pojišťoven, konkrétní opatření by tedy měla vzejít přímo od nich. Posílení role praktických lékařů může ušetřit finanční prostředky v systému a vést k jeho zefektivnění. Je to určitě krok, který KDU-ČSL podporuje. Praktičtí lékaři by měli mít v péči stabilizované pacienty, kteří potřebují tzv. pouze předepsat léky, a specialisté by měli více času na pacienty vyžadující specializovanou péči. Takovéto zefektivnění systému by bylo v současné době dobrým řešením i pro nedostatek personálních zdrojů.
  5. Zde je největším problémem, že tato problematika zasahuje do dvou oblastí, kdy jedna je v gesci MZ a druhá v gesci MPSV. Navíc poměr zdravotní a sociální péče není lehké přesně vymezit, proto je zde složité nastavit adekvátní úhrady jak od zdravotních pojišťoven, tak od MPSV. Dle našeho názoru je nejlepším řešením zpracování samostatného zákona o dlouhodobé péči, který by jasně definoval jednak organizaci jednotlivých forem zdravotně-sociálních služeb (paliativní a hospicová péče, péče o pacienty s různými formami demencí, péče o mentálně postižené atd.), jednak model financování.
  6. Nákladová efektivita léků je již v dnešní době prověřována a ceny léků jsou regulovány, u zdravotnických prostředků a zdravotních výkonů tomu tak zatím není, což považuji za chybu. Nepodařilo se doposud dokončit novou kategorizaci zdravotnických prostředků a nebyla uvedena do praxe nezávislá HTA agentura, která by posuzovala léčebnou účelnost a nákladovou efektivitu zdravotnických prostředků a výkonů. To je zásadní úkol pro nejbližší období, chceme-li skutečně dosáhnout účelného a efektivního využívání zdravotnických prostředků a výkonů. Stejně jako je třeba dále kultivovat cenotvorbu u léčivých přípravků.

Bohuslav Svoboda, ODS


AM Review odpověděl: 
  1. Ano, plánujeme. Poskytneme informace o kvalitě a výsledcích léčby pacientům. Znalost ceny a výsledku léčby v jednotlivých zařízeních jim pomůže s rozhodnutím, kde čerpat zdravotní péči. Údaje budou využívat i pojišťovny jako podklad při uzavírání smluv s nemocnicemi. Tím vznikne prostor pro připojištění i přímé platby. Počítáme se zachováním standardního zdravotního pojištění, ale pacient dostane možnost si toto pojištění ušít na míru (připojištěním). Pokud bude chtít nadstandard, který nepokryje připojištění, dostane možnost doplatit rozdíl ceny mezi nadstandardem a hrazenou a péčí.
  2. Smluvní síť se na jednu stranu řídí potřebou pokrytí sítě definované státem, ale na druhou stranu se řídí zájmem pojišťovny – nasmlouvat tu nejlepší péči za optimální cenu. Cena péče totiž není ve všech zařízeních stejná a je jistě ovlivňována kvalitou – vynikající péče je dražší než standardní. Zveřejnění informací o kvalitě léčby pomůže k racionalizaci sítě poskytovatelů zdravotní péče.
  3. Do centrové léčby hrazené pojištěním je možné zařadit pouze ty léky, u nichž je statisticky významně prokázáno zlepšení výsledků léčby při jejich použití. Zároveň platí, že další prostředky na centrovou léčbu by měly být získány tím, že banální levné léky nebude pojišťovna hradit nebo na nich bude významná spoluúčast.
  4. Primární péče musí mít z odborného hlediska maximální možné kompetence a jejich eventuální omezení musí být jasně zdůvodněno. Preskripce u specialistů indikované léčby může pokračovat preskripcí u praktického lékaře, aby nebyly zvyšovány náklady za opakovaná odborná vyšetření a pacient nemusel běhat od jednoho lékaře ke druhému jenom proto, že existuje formální zákaz pro praktiky lék napsat.
  5. Zdravotní a sociální péče se v celé řadě aspektů překrývají a musejí existovat ve spolupráci a spolufinancování. Tyto oblasti je nutno přesně vymezit, a co je léčebné na této péči, hradit ze zdravotního pojištění, naopak vše, co má sociální charakter, hradit z prostředků sociálních. Sociálně-zdravotní péče musí být propojena funkčně i ekonomicky.
  6. Nové technologie mohou být hrazeny ze zdravotního pojištění pouze tehdy, když statisticky značně zlepšují diagnostické a léčebné výsledky nebo jsou pro pacienta méně agresivní a invazivní. Důvodem úhrady není inovace, která představuje novější přístroj se změnami, které nejsou změnou funkce, pouze inovací stávajících principů.

Adam Vojtěch, ANO


AM Review odpověděl: 
  1. Jsem pro vytvoření legálního prostoru pro dobrovolnou spoluúčast. Týká se to primárně (avšak nejen) zdravotnických prostředků. Občan by měl mít možnost vybrat si variantu zdravotnického prostředku, která bude k jeho léčbě, vyšetření či prevenci použita, a doplatit rozdíl mezi úhradou ze strany zdravotní pojišťovny a cenou jím vybraného prostředku. Pokud jde o motivaci, jsem pro bonifikaci občana, který pečuje o své zdraví, dbá na prevenci a minimalizuje rizikové chování. Nástrojem k tomu může být dvousložkové pojistné. Druhá složka by byla vázána například právě na dodržování prevence.
  2. Je nutné restrukturalizovat síť na základě analýzy dat. Kromě jiného musíme stanovit objem výkonů, který má být poskytnut v určitých odbornostech, aby péče byla kvalitní a bezpečná. Platí to například v oblasti porodů či chirurgie. Není přitom nutné rušit nemocnice jako celek, ale změnit strukturu poskytované péče. Menší nemocnice se mohou specializovat kupříkladu na jednodenní chirurgii. Je třeba se zaměřit na mladé lékaře a ty motivovat jak finančně, tak dostatečně atraktivním systémem vzdělávání. U zdravotních sester pak zajistit soulad mezi vzděláváním, odpovědností a finančním ohodnocením jejich práce.
  3. Růst výdajů na centrové léky nemá jednoduché řešení. Inovativní léčbu potřebujeme a růst výdajů můžeme podle mého názoru pouze zbrzdit, nikoli zastavit. Domnívám se, že nastal čas na revizi systému stanovování cen a úhrad léků. Samozřejmě je to i na zdravotních pojišťovnách, aby byly aktivní při uzavírání risk-sharingových smluv. Dalším problémem jsou zpětné bonusy, které navyšují vykazovanou cenu zdravotním pojišťovnám. Domnívám se, že to je příklad špatné praxe v českém zdravotnictví. Řešením je společný nákup centrových léků z jednoho místa.
  4. Jednoznačně chci cílit na péči o chronicky nemocné a toto podporovat i v rámci úhrad. Je na pojišťovnách, aby připravily kvalitní disease management programy, jejichž zavádění má ministerstvo zdravotnictví iniciovat a podporovat. Pokud jde o primární péči, praktický lékař má fungovat jako první kontaktní místo pro pacienta a „manažer“ péče o chronicky nemocné. Podporuji rozvolnění preskripčních omezení. Pokud je možné z odborného hlediska, aby praktik předepsal pacientovi určitý lék, nevidím důvod, proč pacienta kvůli tomuto posílat ke specialistovi.
  5. Jsem jednoznačně pro propojení obou systémů, a to nejen pokud jde o data, ale i pokud jde o finance. Můj názor je takový, že by tato péče měla být hrazena z jednoho místa, nejlépe zdravotními pojišťovnami, neboť péče v těchto zařízeních se blíží více zdravotní než sociální oblasti. Současný systém hrazení péče považuji za neefektivní. Pokud jde o oblast zdravotně-sociální, považuji rovněž za nezbytné sloučit systémy pojištění dávek v nemoci pod správu zdravotních pojišťoven, což je ostatně dlouhodobé doporučení OECD.
  6. Je nezbytné nastavit pravidla HTA nejen u léků, kde již SÚKL tyto principy víceméně aplikuje, ale i v případě postupů léčby či přístrojů tak, abychom z veřejného zdravotního pojištění hradili skutečně efektivní léčbu, která má příznivý poměr nákladů a přínosů. Důležité je přitom oddělit fázi posuzování od fáze rozhodování o úhradě z veřejného zdravotního pojištění. Zároveň je nezbytné trvat na principu maximální transparentnosti celého procesu, což nesplňuje ani současný proces posuzování přístrojů v rámci přístrojové komise, ani proces zařazování výkonů do seznamu výkonů.

Soňa Marková, KSČM


AM Review odpověděla: 
  1. KSČM je přesvědčena, že základní hodnotou musí v ČR zůstat solidární zdravotnictví. Každý pacient má právo na hrazení veškeré potřebné zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, jak to zaručuje čl. 31 LZPS. Prostor pro tzv. nadstandard vidíme pouze v oblasti nezdravotní péče (např. kosmetické zákroky, vybavení nemocničních pokojů, poskytování nezdravotnických služeb apod.). Spoluúčast pacientů (16,3 %), zvlášť u některých skupin – chronicky nemocní, nízkopříjmoví –, je již nyní vysoká a může být bariérou v přístupu k potřebné zdravotní péči. Zde navrhujeme tzv. sociální klauzuli, která by umožnila úplnou bezplatnost bez přímých plateb.
  2. KSČM dlouhodobě prosazuje vznik jedné zdravotní pojišťovny a také zákon o neziskových nemocnicích, ambulancích a lékárnách (s daňovými výhodami a zaručenými smlouvami se zdravotní pojišťovnou), včetně stanovení páteřní sítě nemocnic s odstupňovanými kompetencemi. Je také nezbytné upravit kompetence praktickým lékařům a vysokoškolsky vzdělaným sestrám. Zdravotním sestrám v nemocnicích je třeba navýšit platy a mzdy. Spolu se zrušením nadbytečné administrativy, změnou personální vyhlášky, smysluplným nastavením celoživotního vzdělávání a adekvátně nastavenými ošetřovatelskými týmy to může řešit i problém nedostatku zdravotnických pracovníků.
  3. Růst výdajů na centrovou léčbu je výsledkem pokroku lékařské vědy a zároveň faktu, že se tato moderní léčba dostává stále většímu počtu pacientů. To považuji za správné. Zvýšené náklady je třeba kompenzovat pravidelnými a předvídatelnými příjmy do systému veřejného zdravotního pojištění např. přijetím zákona o pravidelné valorizaci plateb za téměř 6 milionů státních pojištěnců, jak to dlouhodobě navrhuje KSČM. V posledních letech sice došlo k navýšení, ale 920 Kč měsíčně za pojištěnce, kteří celkově čerpají až 80 % zdravotní péče, je nedostačující. Česká republika dosud přispívá na zdravotnictví jen 7,5 % HDP, což je hluboko pod průměrem EU (9,9 %).
  4. Zavedení přerozdělení podle PCG je krok správným směrem. Je potřebné také zavést institut praktického lékaře jako „vstupní brány“ do systému zdravotnictví (rodinný lékař) s tím, že by se stal průvodcem pacienta po zdravotnickém systému a kladl by větší důraz na prevenci (jedna koruna vložená do prevence ušetří tři koruny v systému zdravotnictví), výchovu ke zdravému způsobu života a poskytování pohotovostních služeb. Tito lékaři by měli dostat více kompetencí i v oblasti preskripce a nově nastavené kapitační platby. KSČM také navrhuje vznik státního fondu (mimo veřejné zdravotní pojištění), který by plně hradil i tu nejnákladnější péči.
  5. Se zákonným stanovením zdravotně-sociálního pomezí se zatím všechny vlády potýkaly naprosto neúspěšně. V tomto volebním období vznikla pod tlakem Výboru pro zdravotnictví PS dokonce „meziresortní“ komise, která měla za úkol návrh připravit. Bohužel žádné řešení nepřinesla. Je tedy nutná jasná dohoda nad dlouhodobou koncepcí i řešením aktuálních problémů napříč politickým spektrem se zapojením odborné veřejnosti, využitím dobrých příkladů z praxe a zahraničních zkušeností. Zároveň je třeba připravit komplex opatření pro stárnoucí populaci ČR, která potřebuje celostní pohled na nemocného a klade vyšší nároky na dostupnost a kvalitu terénních služeb a systém dlouhodobé péče.
  6. Základním pravidlem musí být nákladová efektivita a odbornými analýzami podložený přínos pro pacienty. Ministerstvo zdravotnictví (stát, který je za zdravotnictví odpovědný ze zákona) by mělo tato pravidla ve spolupráci s odborníky nastavit a mít právo kontroly.

Leoš Heger, TOP09


AM Review odpověděl:
  1. Rozsah hrazených služeb bude zachován s výjimkami málo účinných postupů. Před rozšiřováním hrazené péče bude hodnocena efektivita, ale i nákladovost jak z pohledu férového pokrytí nákladů poskytovatelů, tak z pohledu celého systému při dostupnosti všem potřebným pacientům. Jedině konfrontace potřeb pacientů a udržitelnosti rozpočtu veřejného zdravotního pojištění umožní vést trvalou diskusi o tom, kolik finančních zdrojů je pro požadovanou úroveň a kvalitu zdravotnictví zapotřebí. Část nehrazených procedur se stane předmětem příplatků za nadstandard pokrytých dobrovolným připojištěním.
  2. Budou nastavené motivace, které podpoří spontánní racionalizaci sítě (např. úhrady typu „peníze jdou za pacientem“) nebo větší zodpovědnost zdravotních pojišťoven za hospodaření. Pojišťovny získají i více pravomocí, např. možnost bonifikovat poskytovatele s dobrými výsledky péče. Nedostatek zdravotníků bude řešen úpravou úhrad tak, aby odpovídaly vynaloženým nákladům a pracovnímu vypětí zdravotníků a aby umožnily zvýšení mezd. Spokojenost mladých lékařů a sester bude podpořena důsledným dohledem MZ nad dodržováním náplně jejich vzdělávání ze strany zaměstnavatelů.
  3. Nárůst výdajů na biologickou léčbu je jen jednou ze součástí rozvoje moderních účinných metod, který vede ke stálým konfliktům mezi potřebami pacientů, resp. jejich lékařů, a politiky, kteří rozhodují o rozpočtu zdravotnictví. Nebude-li rozpočet dále zvyšován, bude nezbytné rozsah péče transparentně zákonem omezit, brzdit rozvoj a postupovat tak, jak je popsáno v bodech 1 a 6. Bude nutno zřídit společný fond pro hrazení zdravotních služeb, které jsou ze zdravotního pojištění nehrazené, pokud se jedná o jedinou možnost pro pojištěnce (tzv. paragraf 16), a nadužívání tohoto institutu omezit.
  4. Pro podporu racionální léčby chronicky nemocných bude rozšířena pravomoc zdravotních pojišťoven tak, aby mohly vytvářet ve spolupráci s odbornými společnostmi programy řízené péče. Pokud bude pacient program dobrovolně dodržovat, obdrží slíbenou prémii. Kompetence a úhrady praktických lékařů vzrostou. Část kapitační platby bude v oblasti nejvíce potřebných výkonů změněna na výkonovou. Bude zachován volný přístup ke specialistům bez doporučení praktikem, ale pro pacienty, kteří ho budou požadovat, bude zavedena spoluplatba. Návrh na redukci preskripčních omezení jsme podali již nyní.
  5. Bude umožněno paralelní poskytováních zdravotních a sociálních služeb u jednoho poskytovatele, který ale musí splnit podmínky pro jejich poskytování. Získání statutu klienta sociálních služeb bude zjednodušeno u pacientů ve zdravotní péči, u kterých nelze očekávat uzdravení a již nemají potřebné sociální zázemí. Úhrada zdravotních výkonů bude odpovídat jejich náročnosti a rozsahu, který je pro pacienta nezbytný, a to bez ohledu na to, kdo službu poskytuje. Příspěvek na péči bude při ústavní péči zachován i poskytovatelům zdravotních služeb.
  6. S používáním metod hodnocení technologií je již dostatečná zkušenost. Chybí však postup rozhodování o tom, která z nových technologií do úhrad vstoupí, a která ne. Postup bude stanoven zákonem, proti rozhodnutí bude existovat možnost odvolání a rozhodování bude respektovat dané finanční limity systému. Rozhodovací kritéria budou stanovena tak, aby byla zachována proporcionalita mezi zdravotními potřebami celé populace i jednotlivých pacientů. Vzhledem k řadě etických aspektů se budou na rozhodování o prioritách napříč všemi technologiemi podílet i zástupci pojištěnců.